TOMÁŠ HÁJEK: Maryša Vávrová

„Perni žena mně umřela. Měl sem vostať v chalpě sám? Ušichni poudali, že s Maryšou to nebude žánnej med, ale že se to celý takhle prasecky poculí? Maryšo, cák nemuž bejť u nás jináč?“

Hra vznikla „na objednávku“ pro první ročník pražské přehlídky Císařovy nové šaty, věnované v lednu 2025 památce profesora Jana Císaře, mimořádného teatrologa. Pořadatelé si přáli Maryšu (profesorova oblíbená hra), nebo libovolnou hru se spousty jablek (v odkaze na profesorem řešený teoretický problém nadužívání malvic jako symbolu na jevišti).

Maryša Vávrová je pokusem skloubit obě zadání autorem, který neumí ani hanácké, ani slovácké nářečí, takže bude mluvit po svém. Tolik úvodní omluva Mrštíkovým a vysvětlení všem, kteří mají klasickou Maryšu rádi.

Maryša Vávrová byla navzdory výše zmíněnému ověnčena cenou Erik za nejinspirativnější loutkářskou inscenaci za rok 2025.