PCT: Pešky 1770 km z Mohavské pouště až k Mostu Bohů

„…a najednou už pro mne divočina nebyla cizí, stala se mým domovem. Milovala jsem ten pocit síly, že jako holka z malého lázeňského města dokážu sama putovat americkou divočinou dlouhé dny, aniž bych při tom potkala někoho jiného než pár medvědů, co toužili po mém jídlu a pár chřestýšů, již pro změnu lačnili po mé krvi…“ 

Jmenuji se Martina Kužmiaková, pocházím z Karlových Varů a na jaře 2025 jsem se zcela spontánně, posílena pouze vědomostmi z knihy Divočina, napsanou v „devadesátkách“, mladou američankou Cheryl Strayed, rozhodla sama vydat na jeden z nějtěžších pěších trailů světa. 

Zažila jsem dny, kdy jediné, co jsem si přála bylo zůstat hluboko v horách a už se nikdy nemuset vracet (těch bylo pár). Stejně tak dny, kdy jsem si naopak přála popadnout batoh, koupit jednosměrnou letenku zpět do Čech a nikdy se neohlédnout zpět (těch bylo mnohem více). 

Navzdory všemu se mi nakonec i přes zranění povedlo přejít stovky mil přes rozsáhlou Mohavskou poušť a zdolat nejvyšší pohoří USA, Sierru Nevadu (včetně nejvyšší hory, Mount Whitney, 4 421 m n. m.) 

Moje cesta americkou divočinou byla určitá extrémní forma terapie. Vrátila mi sílu. Vrátila mi lásku a klid. Pocit, že vše je přesně tak, jak má být.

S každou další pokořenou horou během přechodu pohoří Sierra Nevada, jako kdybych získávala zpět svou sílu a stala se opět ženou, kterou jsem kdysi bývala, plnou odhodlání, světla a …lásky.

Připojte se k mému vyprávění o jednom neobyčejným putování americkou divočinou, kde kromě krás a strastní cesty probereme vše potřebné od vyřízení permitu, žádostí o víza až po tolik potřebné vybavení, respektive vše, co bych si já sama tolik přála vědět, než jsem se na toto impozantní dobrodružství rozhodla sama vydat.

Chybět samozřejmě nebudou ani ty nejšílenější historky o setkání s medvědy,  záměně letiště, ale i třeba o tom, jaký to je pocit, když vám uprostřed pouště dojde voda…

Budu se moc těšit na setkání! 

Pejsci, děti, všichni jsou vítány… 🙂