Divoká Tajga

glú – dům ze sněhu a ledu

|| Vím, že vždy existují dvě cesty. Ta o které sníme, přemýšlíme, píšeme o ní, představujeme si jí. A pak je tu cesta, kterou prožíváme každou chvíli (skutečně) nohama, rukama, dechem, duší. Musíme se pokusit tyto dvě cesty spojit tak, aby se staly jednou. ||

Takové myšlenky mě vyprovázejí ze dveří domova. V něm také opouštím jakýkoliv komfort a vydávám se vstříc tušenému – samotě, tichu, sněhu, větru, slunci. Co přesně však měsíc v ledovém domě přinese, je mi zatím tajemstvím.

Se sáněmi naloženými kožešinami, vlnou a nástroji k lovu a přežití se vydám vstříc krajině, kde každé ráno přináší nejistotu. Dřevo v laponské tundře je vzácné, a tak oheň nebude spolehlivým společníkem. V těchto podmínkách jsou základy k zajištění přežití náročné – bude třeba chránit a šetřit tělesné teplo, pečovat o své síly, naslouchat vlastní mysli a připravovat se na lov, který poskytne potravu. Každý den zahrnuje kontrolu děr v ledu, rybolov a lov. Samota zde není romantická – je syrová, tichá a pravdivá.

Přednáška otevře nejen samotnou cestu na lyžích k zamrzlému jezeru a stavbu iglú, ale i každodenní realitu života ze sněhu a ledu – rybolov pod silnou vrstvou ledu, práci s omezenými zdroji, dlouhé hodiny ticha a proměny vnímání času.

Nepůjde o výkon. Půjde o bytí.